čtvrtek, 06 duben 2017 20:46

Vztyčený prstíček pologramotů

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Všimli jste si také tohoto gesta muslimských kazatelů? Když káží, tak opravdu „káží“. Mají specificky vztyčený ukazováček, jímž zřejmě umocňují káravý a nabádavý tón svého kázání.


Nu proč ne, ne že by jejich věřící nepotřebovali trochu ukáznit. Zaujalo mě ale, jak se toto gesto zabydlelo i u mladých konvertitů, kteří ještě včera pochlastávali a pohulovali gandžu v pubech Londýna. Potom si něco přečetli o Islámu, případně byli s naukou svých předků blíže seznámeni při svém prvním výkonu trestu, ... a již se cítí být povoláni ke kárání, poučování a kázání.

Můžeme to vidět na mnoha videích mladých bojovníků Islámského státu, ve vystoupeních Jihadi Johna (neblahé paměti), či kteréhokoli dvacetiletého usmránka, který právě objevil víru pravou a věří, že jeho osudem je seznámit s ní svět, ať o to svět stojí, nebo ne.

A tak máchá ukazováčkem před kamerkou, se kterou ještě před půl rokem natáčel svoje pařby, pokusy o rap, nebo sjezdy na horském kole, a doprovází tím své naučené, heslovité pravdy.

Abych byl přesný, konkrétně Jihadi John, neboli Mohammed Emwazi, negramotný nebyl, měl vystudované informační systémy a živil se nějaký čas jako programátor. Většina dalších účinkujících v propagandistických videích I na pouhých záznamech z vraždění, si ovšem titul “negramoti” plně zaslouží. Což jim evidentně nepřekáží, aby vztyčili svůj prstík a s bohorovným obličejem začali poučovat svět.

V této souvislosti mě napadlo, že se svět (díky neúprosné demografii) pomalu ale jistě „debilizuje“. A vytváří si na míru vhodnou víru. Když popustím trochu uzdu fantazii a představím si jak by to mohlo být dál, vychází mi budoucnost, kde široké vrstvy Euroafriky vyznávají náboženství, které jim je srozumitelné. Tedy to, které je z dnešní nabídky všech náboženství, nejjednodušší. Nějaký složitější koncept by si mohly podržet jen úzké elity. Pokud se tedy rozhodnou jít cestou židů, kteří také kdysi většinou nepřijali Křesťanství, když se stalo dominantním svoji neelitářskou a nikoho nevylučující podstatou.

Napadá mě ještě jiná paralela. V prvních století po Kristu, kdy ještě nebylo jasné, která z mnoha náboženských nauk se stane tou dominantní, soupeřil s Křesťanstvím Mithraismus. Bylo to velmi oblíbené a rozšířené náboženství v Římě, zejména mezi vojáky a elitami, o kterém se historik vyjádřil, že by si býval vsadil právě na něj a nikoliv na Křesťanství. Leč stal se opak. Mithraismus byl elitářský příliš, netýkal se všech, stál na mystériích, která byla většinou prostých lidí tehdejší doby neuchopitelná. I proto prohrál.

Možná, že když padají říše, padá vzdělanost, hroutí se funkce státu, roste chaos, zvůle, bída a utrpení, má šance taková nauka, která zbídačené masy osloví a nabídne jim záchranu. Nikoliv ta s nejhlubší teologií a propracovanou filosofií! Na konci věku Říma to bylo Křesťanství, dnes je to pro mnohé Islám. Tehdy i dnes je to přitažlivost silného sociálního aspektu, prvek podpory plynoucí z příslušnosti ke společenství, možnost překonat v něm těžké doby. Ne náhodou se obé šířilo ve věznicích. Avšak zatímco padlá římská říše, se přes chaos protransformovala do stabilního a prosperujícího křesťanského světa, Islám byl a je pouze platformou umožňující a ospravedlňující loupežné výpravy, neboť byl a je neplodný. Ti, co nemohou nic tvořit, cítí vztek vůči těm co mohou. Svůj pocit méněcennosti z vlastní jalovosti pak překryjí pocitem nadřazenosti dané jim Bohem.

Ovšem pro Asiaty zmlsané Konfucianismem a Budhismem, nemůže být Islám ve své mělkosti důstojnou náhradou. Stejně jako pro křesťana ani atheistu s iq větším než 100. Pouze dočasně, jako politická doktrína a nástroj k ovládnutí a oloupení dezintegrované společnosti, či pro ty kdo se včas chtějí přidat na stranu předpokládaného vítěze. Současně jsem přesvědčen, že jakmile by se společnost stabilizovala, byla by doktrína jménem Islám opuštěna, nebo pozměněna a přizpůsobena podobně, jako když byla vnucena inteligentním Peršanům. Což jsou také dnes vlastně jediní muslimové, kteří na západě občas konvertují z Islámu ke Křesťanství.

Jsou však samozřejmě velkou výjimkou, většinou jsme svědky opačných konverzí. Svět je prostě ve fázi vývoje, která si zjednodušení žádá. Proto budeme ještě nějaký čas svědky pologramotných teenegerů, kteří nám budou mávat svým prstíkem před obličejem, cítíc se proroky.



 

Zanechat komentář

Make sure you enter all the required information, indicated by an asterisk (*). HTML code is not allowed.