středa, 28 prosinec 2016 11:41

Fenomén televize Russia Today a proč se jí TO daří

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Obama jí zařadil mezi stejná nebezpečí jako je Islámský stát, v Británii jim zmrazili účty u banky, a Hillary Clinton ocenila její práci větou: „Probíhá informační válka a my prohráváme”.

Pokud o tom někdo pochybuje, nechť vezme v úvahu výsledek online ankety nejsledovanější německé televize, připojené k pořadu s výročním projevem ruského prezidenta. „Lze věřit Vladimírovi Putinovi?”, zněla otázka. Když odpověď „ano” narostla na 81 procent při masivní účasti, anketa byla bez vysvětlení stažena a nikdo k tomu již neřekl ani ň.

Tak tedy ano, Russia Today (dále jen RT), si více než dobře osvojila techniky a postupy západních televizí a ničím nepřipomíná suché zpravodajství ze sovětských dob. To, že jde o hráče nejtěžší váhy lze vyvodit právě z oněch výroků západních politiků o ní, stejně jako ze snah přiškrtit jí finanční zdroje, či legislativně ztížit působení. Kdyby v RT působily moderátorky jaké známe z občasných ukázek severokorejské televize, nikdo by se jí nezabýval. Zesměšnila by se sama. Rusové se ale učili od mistrů a dávali ve škole dobrý pozor.

Tak dobrý, že televize založena teprve v roce 2005 se rychle vyhoupla mezi největší zpravodajské kanály světa. V roce 2015 dosáhla 70 milionů diváků týdně a v USA se stala druhým nejsledovanějším zahraničním zpravodajským kanálem, hned po BBC.

Ale abychom se nyní nezasekli na sporu o to, na které straně je zlo a na které dobro, na které je lež a propaganda a na které jen ryzí pravda pravdoucí..., je asi nutné se shodnout na určitém základním axiomu. Což je předpoklad, že propagandu dělají všechny strany konfliktu. (Snad není nikdo z nás takový dětina, aby věřil, že propaganda probíhá jen na jedné straně. Doufám.)

Nechci se dnes na tuto problematiku dívat z pozice fanouška nebo odpůrce Ruska. Chci zhodnotit kvalitu práce této stanice a porovnat ji s těmi ostatními. Hlavně ale, chci porovnat kvalitu propagandy této televize s kvalitou propagandy televizí západních. Protože pokud už mě musí někdo obelhávat, chci alespoň, aby to dělal kvalitně a prokázal mi respekt tím, že mne nebude podceňovat.

Nějakou dobu jsem tedy s tímto úmyslem sledoval zpravodajství naše, ta západní jako je CNN, BBC, NBC, německé DW a to ruské, reprezentované stanicí Russia Today.

Tou tedy také začnu.


Jak už jsem psal, v RT si osvojili psychologický přístup k divákovi. Užívají moderní a dynamicky působící grafiku a střih, znělky a upoutávky nepostrádají nápad. To vše ve standardech západních televizí. Navíc se ovšem naučili velmi chytře zacházet s humorem, ironií a sarkazmem. Pořady kde v podstatě komik komentuje událost, nejsou můj šálek kávy, ale věřím že si to své fanoušky najde.

S ironií a sarkazmem pracují velmi šikovně. Pracně vybudovanou zprávu ze západních médií, znevěrohodní během tří minutové skeče u které se ještě divák zasměje neohrabanosti a ledabylosti tvůrců původní zprávy. Uvedu příklad:

Před krátkou dobou začaly v podstatě ve stejnou dobu dvě ofenzivy v Syrii. Rusové s Asadem brali útokem Alepo a Američané s Turky, Kurdy, Iráčany a šíitskými milicemi z Iránu, brali ztečí Mosul. Média nás pravidelně zásobovala zprávami o utrpení civilistů v Alepu a taktně mlčela o Mosulu. Když Sergei Lavrov upozornil, že se bombarduje i v Mosulu, že tam také umírají civilisté a ironicky se dotázal, zda ty Mosulské bomby jsou hodné demokratické bomby, zatímco ty Alepské bomby jsou bomby zlé, v německém tisku vyšly články s titulkem: „Ano, jsou dobré bomby a zlé bomby”.

A na tomto si v RT opravdu smlsli. Rozdělili obrazovku na dvě půlky. V levé byly záběry bombardovaného Mosulu, přes které běžel text, kde americký generál sděluje kolik tisíc tun bomb bylo na Mosul vysypáno. V pravé půlce běží prakticky stejné obrázky, tentokrát rozbombardovaného Alepa. A pod tím vším jede záběr na německý Bild a na věty: „Ano, jsou dobré bomby a zlé bomby”.

Mistrovství toho co v RT dělají spočívá v tom, že oni sami nepopírají že Ruské bomby v Alepu zabíjí civilisty. Ale odhalují směšnost postoje západu tvářícího se, že jeho bomby, ty Mosulské, nezabíjí ale šíří dobro a demokracii. Jakoby do západních médií pronikl onen sovětský duch, kdy si moderátor odříkal svůj „článek víry”, svoji ideologii a vlastně se ani nezajímal jestli jsou jeho slova věrohodná, nebo nejsou. Styl práce RT naopak prozrazuje, že je neustále posuzováno co se při sledování zprávy honí divákovi hlavou. Takže v tomto konkrétním případě se jim pouhým nastavením zrcadla, podařilo zesměšnit pracně vytvořený konstrukt.

Což ostatně dělají často. Je určitě nákladnější vytvořit legendu než ji potom rozmetat, pokud je vystavěna ledabyle. To se jim podařilo například v cause „Děti z Alepa trpící pod Asadem a Rusy”. V tomto duchu bylo proti-asadovskými novináři natočeno několik reportáží, ze kterých západní média zhusta čerpala. A co čert nechtěl? Egyptská kriminální policie zatkla jednoho z těchto válečných zpravodajů u toho, když stavěl dětské „herce” do pozic imitujících zraněné a mrtvé, včetně nezbytných rekvizit typu kečupu a podobně. Novinář opravdu nebyl ruský herec, protože byl známý i z jiných reportáží. RT samozřejmě nelenila a případu poskytla publicitu. A navíc „vyhrabala” další reportáže zmíněného investigativce. V jedné z nich představuje bojovníka oné umírněné a demokratické, proti-asadovské opozice. Ten se, mezi jiným, chlubí svým sebevražedným pásem na výbušniny. Co dotat? Kolik diváků si asi položilo otázku, zda jeho země podporuje opravdu ty „dobré” chlapce? Pouhým přehráním několika cizích reportáží v patřičném pořadí, dosáhla RT opět zpochybnění západního výkladu. S vynaložením minimálních prostředků.

Vsuvka: Silně přesvědčený anti-rus, jistě nebude přesvědčen ničím, stejně jako opačně. Ale toto není spor o pravdu. Jde o to, jaká je schopnost obou stran, přesvědčit ty, kdo jsou dosud nevyhranění. RT v současné době předstihuje v umění propagandy západní média o třídu.

 

 

Původně jsem tady chtěl popsat všechny pořady, které RT nabízí a detailně je rozebrat. Je to ale zbytečné, jde o formáty běžné a srovnatelné s tím co nabízí ostatní televize. Zájemce si je může snadno vyhledat. Popíšu tedy raději odlišnosti ve stylu práce, odlišnosti vedoucí k tomu že jedni rostou, zatímco druzí diváky ztrácí.

Pořady RT i ostatních televizí, lze rozdělit do dvou kategorií. První jsou reportáže, které se s různou úspěšností pokouší mapovat děje přímo na místě, kde k nim dochází a být takříkajíc „u toho”. Druhá kategorie jsou debaty ve studiu, kde moderátor s hosty události rozebírá. Tyto debaty jsou buď jeden na jednoho, nebo jeden moderátor a více hostů. Na tom by nebylo nic zvláštního. Co mi ale připadá velmi osvěžující, je drobnost, kterou už v té naší české televizi neuvidíte. Redaktor nechá hosta mluvit! Některý zrcadlí stanoviska ruské politiky, jiný je jejím odpůrcem. U formátu jeden na čtyři bývají dva hosté „pro-ruští“ a dva hosté „proti-ruští“. Ale všichni mohou mluvit! Mají prostor a mluví a mluví, .. dokud mají co říci. Teprve když skončí, tak redaktor pokládá další, nebo doplňující otázku. Nutno přiznat že pořad CrossTalk se čtyřmi hosty, uvádí americký journalista Peter Lavelle, který skáče do řeči hodně a nehraje nestranného. Zastává „pro-ruský“ úhel pohledu a v tomto pořadu ho také silně tlačí. I on nakonec vždy nechá všechny hosty říci vše co měli na srdci. Do poslední myšlenky. Přesto mi tento konkrétní pořad nejvíce ze všech na RT, připomíná nešvary z našich televizí.

Jako je ta česká veřejnoprávní. V té si redaktor odříkává jakýsi naučený monolog, který mu, k jeho nelibosti, občas drzý host naruší. To ovšem redaktora nikterak nevykolejí a razantním zásahem se opět chápe slova, aby snad divák nebyl uveden ve zmatek. Hosta pak tlačí návodnými větami do předem žádaných odpovědí, a pokud se odchýlí, je umlčen. Divák se vždy dozví hodně o stanovisku redaktora a České televize, ale v podstatě nic o tom, co si o věci myslí host.

Další nešvar ČT tkví v tom, že tyto hovory kloužou po povrchu. Čemuž se nelze divit, jít pod povrch by znamenalo odchýlit se od scénáře a mohlo by zaznít něco, co zaznít nemá.

No a třetí nedostatek spočívá v samotné volbě hostů, kde prakticky totálně absentuje skutečná opozice. Jsou sice zváni hosté z kvazi opozičních stran jako je třeba ČSSD a TOP09, ale tito hosté zaujímají shodná stanoviska prakticky ve všech zásadních tématech.

To je tedy kategorie studiových debat. Zatímco Češi, toužící znát například názory leadera nového politického subjektu Petra Robejška, musí pro tyto informace navštívit nezávislou internetovou televizi (http://1url.cz/ltpuC), v RT z poslední doby zaujal například rozhovor s Norbertem Hoferem, neúspěšným kandidátem na rakouského prezidenta.

A v tom vidím další chytrý krok RT na cestě za zvyšováním sledovanosti. Cíleně si pěstují image ne-systémového média, které se nebojí otevřít jakékoli téma, kde neuznávají žádná tabu a kde lze vidět hosty, které ostatní televize vytrvale ignorují. V RT mají dokonce takový „vtipný šot”. Redaktorka ve smutečním, hovoří k jakémsi pozůstalému: „Vzpomínám když jsme se setkali poprvé...” a „Chtěla jsem být jako ty, ale dnes doufám že nebudu jako ty...” aby nakonec dorazila na hřbitov, kde je na jednom náhrobním kameni napsáno: „In memory of Mainstream média”. RT se z této společnosti okázale vyčleňuje, což je samozřejmě nesmysl. Russia Today je normální státní mainstreamové médium. O tom není pochyb. Alternativním se jeví pouze v západním prostoru, kde ovšem alternativním také objektivně je. A této pověsti mistrně využívá. Znám „anti-rusky“ smýšlející lidi, kteří si přesto občas na RT přeladí. Většinou když se něco děje a v médiích se nelze podrobnějších informací dobrat.

   article_photo


V předchozí části jsem popsal, jak vnímám práci televize Russia Today. Jak využívá slabin v západním narativu k jeho zpochybnění a jak ji v tom západní média zdatně pomáhají. Nyní to ještě trochu rozvedu.

A uvedu další příklady mistrně vedené informační války za vynaložení minima prostředků:

 Kamera zabírá stránky hned několika amerických novin s články o vyvíjení tlaku na volitele, aby nezvedli ruku pro Trumpa. Pokud se před tím nebo potom pustí nějaký sestřih projevů Baraka Obamy, kde školí svět z demokracie, rozpor mezi slovy a skutky posiluje pověst o pokrytcích.

 Opět oblíbená rozdělená obrazovka na dvě poloviny. V levé půlce záběry na západní noviny a politiky, kteří hřímají že Rusové drží civilisty v obklíčeném Alepu a že lžou o evakuaci civilistů. Donald Tusk naléhavě: „Žádáme okamžité umožnění evakuace”. Současně v pravé polovině obrazovky běží záběry desítek autobusů za sebou, do kterých se hrnou obyvatelé Alepa. Pro umocnění dojmu, kamera v obou polovinách zabírá datum, aby si byl divák opravdu jistý, že řady autobusů odjíždějí z východního Alepa ve stejný den, ve který západní politici tvrdí, že se nic takového neděje a že Rusko lže. Pro jistotu jsem si vlezl na Google mapy a nalezl tam Alepo, abych si ověřil, že televizní záběry ukazují přesně ten silniční viadukt východního Alepa, který vidím i na Google mapách.

 Darem z nebes je pro Rusy John Kirby, nejistě působící mluvčí Ministerstva zahraničí Spojených států amerických. Přítomný dopisovatel RT, ho dusí svými dotazy na tiskovkách a samozřejmě si to natáčí. Jeho slova jsou pak rozebrána do mrtě. Před krátkým časem to byla například následující situace. Zmíněný korespondent na Kirbyho tlačil, aby řekl na základě čeho tvrdí cosi o dění v Sýrii. Podařilo se mu ho rozpovídat a on uvedl jakéhosi autora reportáží ze středního východu a chválil ho jako vysoce důvěryhodného. V RT pak použili materiály, kde je tento journalista zachycen ve společnosti mužů prokazatelně patřících k teroristické organizaci „Džabhat an-Nuṣra”.

(Jedna z reportáží tohoto typu: http://1url.cz/xtpuZ)

V čase "bitvy" o interpretaci sestřeleného letadla nad Ukrajinou, byla natočena řada reportáží na místě činu. RT zde využila výhody znalosti prostředí. Rozhovory se svědky pádu, záběry na „kráter” v zemi i fragmenty zbytků letadla. A každý jeden vstup se věnoval jednomu ze západních tvrzení o události a znevěrohodňoval jej. Vše detailní, působící dojmem mravenčí práce. Přístup, který musel zapůsobit na nejednoho člověka, obzvláště pokud z druhé strany viděl, že byl Putin obviněn ze sestřelu asi do 10 minut po pádu letadla, což evokovalo dojem ledabylosti a účelovosti.

Záběry z války pařížských policistů s gangy levicové mládeže a migrantů. Zapálení policistů v jejich autě, kteří si to útrpně nechávají líbit a disciplinovaně hoří. Rozšíření po sociálních sítích proběhlo rychle. Kolik lidí si asi uvědomilo, že kdyby záběry nezveřejnila RT, vůbec bychom neměli tušení jak vzrušující úrovně již „diverzita“ ve Francii dosáhla?

Sestřih z projevů západních politiků, kde hovoří o ruské hrozbě. V rychlém sledu se střídají hlasy: „Russian propaganda”, „Russians hacked”, „Russian are responsible”, ... desítky hlasů za sebou. Do toho se jeden z řečníků splete a řekne „Chinesse threat”. „Řekl jste Chinesse?”, zeptají se ho. „Pardon, Russian threat”, opraví se politik. Do reportáže naskočí animace, kde se dokola střídají slova: „The Russians, the Chinese, the Martians, The Russians, the Chinese, the Martians”. (Rusové, Číňané, Marťané, Rusové, Číňané, Marťané). ..... Úkol splněn. Působí to, jakoby západní politici byli Ruskem posedlí a obvinění ze sebe sypali svévolně a prakticky u každé nepříjemnosti která se ve světě uděje. Tato rychlá, od boku pálená obvinění Ruska, vypadají už prostě směšně. Věřím tomu, že mnoho lidí po nich neuvěří západu ani to obvinění, které bude pravdivé. Což to ovlivňovači veřejného mínění nechápou? Nevím. Ale je to tak, s tímto se musí šetřit, poněvadž když každý druhý den někoho nazvete Hitlerem, přestane to fungovat. Jak se říká: "Když je Hitler všude, není Hitler nikde".

Zkrátka, takhle se to dělá! Metoda je to spolehlivá a stále stejná. Znevěrohodňovat západní sdělovací prostředky kde to jde. V čemž jim západ zdatně pomáhá, zejména tím že jeho vlastní propaganda je dělána hloupě. Většinou totiž nepřináší žádný obrazový nebo důkazní materiál a stojí jen na neustálém obviňování a moralizování notoricky známých, stále stejných a notně „ošoupaných elit a aktivistů kdesi ve studiu. Není divu že některý divák nevydrží a třeba jen ze zvědavosti, přepne na RT. V naději, že propíranou událost uvidí vylíčenu poutavěji, realističtěji a nejlépe z místa konání.


Každé odhalení nějaké lži v západním narativu působí, že mu lidé věří stále méně. Pozice dotčených sdělovacích prostředků lze tak dnes srovnat s pozicí těch československých v roce 1988. Mohli tehdy napsat i pravdu, už jim však nikdo nevěřil.

Přitom, bylo by to tak těžké? Já osobně registruji, vždy když se něco semele, že lidi k události napadá spousta logických otázek. Baví se o tom v práci, v hospodě. Ale z nějakého důvodu lidé v médiích tyto otázky nepokládají. Většinou to na mě působí, jakoby měli nějaký povel, vyložit událost určitým způsobem a některé otázky by mohly toto vysvětlení narušit. V RT se takovým otázkám prostě nevyhýbají. Když přijde západ s obviněním, rusové nedělají mrtvého brouka, ale začnou pracovat a analyzovat všechny možné varianty průběhu události, aby to obvinění vyvrátili. Marná sláva, i pokud je pravda na straně západu, to jak vůbec nemluví o alternativních hypotézách jim prostě ubírá na věrohodnosti.


Nelze zapomínat také na druhou kategorii pořadů, tedy na reportáže, které nejsou debatním kroužkem ve studiu, ani ironizací západního narativu. Jde o hloubkové sondy do nějakého jevu, často mnohadílné a velmi podrobně jev mapující. Na první pohled se onoho „souboje mocností” netýkají, na druhý pohled lze ale nahlédnout, že ukazují nějakou společenskou patologii, čímž říkají: „Zameťte si napřed před vlastním prahem, než začnete poučovat”. Jde třeba o průnik mezi Londýnské bezdomovce a život mezi nimi, nebo o zkušenosti Stéphanie Gibaud, francouzské whistleblowerky a její pronásledování po odhalení daňových úniků banky UBS, kde pracovala. Tyto reportáže vyznívají apoliticky, jsou docela zajímavé a obvykle opravdu hloubkové. Přitom svůj propagandistický účel také plní, aniž by však byly tak přihlouple ideologické, jako jsou na západě pomalu už i večerníčky.

Chytré od RT je i to, že 99 procent jejich hostů jsou občané a politici západu samotného. Zdrojem informací jsou pak sama západní média a instituce. Nevidíme tedy žádného postsovětského politologa s krimplenovou košilí a obřími límci, pohoršujícího se nad prohnilým západem. Vidíme západní tiskoviny, zprávy, záběry a rozhovory, které jsou použity proti svým původcům a jako podklady pro tvrzení RT.

A ještě jeden triumf mají Rusové v ruce. Evropské politiky a úředníky, jejichž bezzubosti a bezmocnosti se lze snadno posmívat a strefovat se do ni. Frustrovanému svědkovi této bezmoci, který si kdesi v Německu drží hlavu v dlaních, to poskytuje určitou katarzi. Naposledy to byly třeba záběry na mluvčího ministerstva vnitra, který bezmocně líčil do kamer, kterak německé bezpečnostní složky sice věděly, že Tunisan, který zabil v Berlíně 12 lidí, byl napojen na Islámský stát, věděly že měl dohromady asi osm identit a věděly i to, že se v Itálii dopustil žhářství, ale vyhostit ho nemohly. Neměl totiž žádný identifikační průkaz a to pak člověka vyhostit nelze. Tedy z Německa. Inu: „Ordnung muss sein” ;-).

Tak na tomto se ve studiu RT vyřádili a celý výstup komentovali výživně. Zobrazená situace byla fakt bizarní a ruští novináři ve studiu, položili přesně ty stejné otázky, jaké si musel položit nejeden německý divák doma u obrazovky, ale na německých kanálech žádnou reflexi nenašel.


Řekněte tedy sami, musí za těchto okolností Russia Today vůbec dělat nějakou propagandu? Vždyť jim stačí pustit záběry ze západních televizí a patřičně je okomentovat.


Kdo tedy dělá propagandu lépe, byla, jak vidíte, ode mne jen řečnická otázka. Rusové ji dnes dělají mnohem lépe, o tom jsem spolu s Hillary Clinton přesvědčený i já. Proč tedy západ v informační válce prohrává? Co dělají Rusové dobře jsem již vyjmenoval. Toho co západní, potažmo český veřejnoprávní novinář dělá zle, je opravdu tolik, že je těžké na něco nezapomenout.

Lže hloupě (jakoby neexistoval internet a lidé neměli možnost si věci ověřit z jiných zdrojů) (podstatné je to slovo „hloupě”, nikoli to „lže”. Rusové také jistě lžou, jen ne tak hloupě)

Svá tvrzení se ani nesnaží doložit důkazy. Zřejmě věří, že je (např BBC), stále tou „normotvornou“ institucí s morální autoritou, které se prostě věří.

Je líný a nedává si s dezinformacemi takovou práci jako Rusové.

Hovoří divným jazykem, jakýmsi „brusel-speech”. Je to jazyk plný frází a hodnotících adjektiv. Je to jazyk, který nereaguje na vstup od oponenta. Je to jazyk monologu.

Vyhýbá se tématům, která by neměla existovat (ale existují).

Rezignoval na pluralitu názorů. Hosté si s moderátory notují. (nejděsivější byl pořad Václava Moravce o uprchlické vlně, kde měl asi osm hostů, kteří spolu s ním, jednotně razili tezi, že přijímat je třeba. Nepozval jediného oponenta!)

Pokud se už oponent vyskytne, tak na něj zásadně nereaguje věcně, ale pouze snahou o jeho diskreditaci a nasazení nějaké ošklivé nálepky. Samozřejmě s cílem vytlačit jeho úhel pohledu mimo diskurz.


Závěr? Západ se zpronevěřil svým vlastním ideálům o svobodě slova, názorové pluralitě a právu veřejnosti ovlivňovat směrování své země. Ta pak, tyto potlačené idee hledá u toho, kdo je jako svůj ideál vlastně vůbec nemá, což je paradox. Trpí neduhem který plyne z pohybování se pouze v určité společenské bublině. Její názory pak chtějí „naučit“ hloupou veřejnost.

Zmizela zvědavost. Když už dělá takový journalista rozhovor s někým z té „hloupé“ veřejnosti, přistupuje k němu se zadáním ho znemožnit. Skutečný novinář by měl cítit touhu toho člověka pochopit. „Jak vlastně myslí? Jak je možné, že dva, často srovnatelně inteligentní lidé, disponující zhruba stejnými informacemi, dojdou k absolutně opačným závěrům”, měl by se ptát.

Novináři, obzvláště čeští novináři, se už takto neptají. Splácí hypotéky.


 

 

article_photo

 

♦ ♦ ♦ ♦ KONEC ♦ ♦ ♦ ♦

 

 

Zanechat komentář

Make sure you enter all the required information, indicated by an asterisk (*). HTML code is not allowed.